Leden 2014

Gossip girl

3. ledna 2014 v 16:27 | A |  ♥lovers
Jsem naprosto okouzlená. Nikdy bych si nemyslela, jak se zamiluju do lidí, kteří jsou mi extrémně nesympatičtí. A když se to vezme kolem a kolem, každý z nich se mi víceméně hnusí. Ale svým způsobem jsou dokonalí. V Blair, největší mrše na světě jsem našla svůj vzor, ač je to klišé. A v dokonalém prostředí New Yorku, do kterého jsem se zamilovala už dřív, se cítím jako doma.
Chuck Bass je pro mě ideálem muže, a po druhé sérii, nejen vzhledově.
Ačkoliv jsem občas naprosto zhnusená, z těch intrik a lží a říkám si, že už na to nikdy nebudu koukat, protože nenávidím lži a přetvářku.
Genialita navíc spočívá v tom, že když už si najdi favorita a největšího nepřítele, favorit udělá něco co mi ho zhnusí a nepřítel udělá něco co udělá zase něco strašně milého. Nikdy mi ten seriál nezevšední, a vždycky se v něm stane něco, co mě naprosto ohromí.




Inspirace

3. ledna 2014 v 13:27 | A |  téma týdne
Inspirace pro mě vždycky byla krásná víla, která si vedle vás sedne, když něco tvoříte. Když je jí někdo sympatický,pronásleduje ho od rána do večera, a z něho pak lítají skvělé nápady v jednom kuse.
Já mám bohužel často pocit, že se mi tato kráska neustále vyhýbá velkým obloukem.
Tedy bylo to tak až do doby, než jsem si přečetla rozhovor s mým oblíbeným spisovatelem, který začal psát v 15ti letech a tvrdil, že většine lidí inspirace nepřijde jen tak, že to většina lidí musí pronásledovat ji. Psal také, že máme tvořit. Neustále. I když není co tvořit máme tvořit. To, když tvoříme i když se od nás krsáná inspirace odtahuje co to jde, nás nejvíce posouvá dopředu. Proto jsem se stala redaktorem školních novin, kde jsem každý měsíc nucena napsat minimálně jeden článek. A občas je to vážně něco. Po napsání často nemám vůbec dobrý pocit. Ale zatím má tvorba vždycky měla úspěch. A to je podle mě má inspirace. To, když se lidem líbí to co dělám. Pak chodím, rozhlížím se, a všude vidím něco, co mě v jistém směru inspiruje.
Proto nakonec docházím k závěru, že každý máme svou krásnou vílu, která ovšem po většinu času spí v našich hlavách a čeká, až nám dojde, že to my máme tu moc probudit ji.